Elena and Vampires

Elena and Vampires 7. kapitola

25. července 2012 v 18:07 | m@jusk@
Po dlouhé době je tu další kapitolka EaV. Rozhovor Eleny s Damonem po jejich malém dostaveníčku. Budu ráda za komentáře :-)

Elena and Vampires 6. kapitola

20. května 2011 v 16:22 | m@jusk@
Další dílek EaV je tu. Elena se vrací domů a rozhodne se, že si trošku opraší učivo a proto jde do svého pokoje a tak se do toho učení začte, že ani nepostřehne, že není ve své pokoji sama a u okna stojí krásný vetřelec. tak klin na celý článek a začtěte se.

Elena and Vampires 5. kapitola

15. března 2011 v 9:45 | m@jusk@
Copak je možné, aby tu byl Stefan a Damon ne? No, není a tak Elena poznává Stefanova úžnasného bratra. Jak setkání probíhalo?
Klik na celý článek.

Elena and Vampires 4. kapitola

10. října 2010 v 16:14 | m@jusk@
Stála jsem jako přimrazená, nevěděla jsem, co mám dělat. Mám začít ječet, protože mě upír líbá na krk, nebo si mám užívat Stefanovy polibky? Kdo by si je neužíval? Stefan je přece tak nádherný, ale je to upír!

Odstrčila jsem Stefana. Ačkoliv jsem použila na jeho odstrčení všechnu svou sílu, se Stefanem to ani nehnulo. Jediné, čeho jsem dosáhla bylo to, že mě přestal líbat. Díky bohu.

"Nelíbilo? Nezapomínej, že jsem tě mohl zabít," zašeptal Stefan.

"Ne, nelíbilo. A zabít mě nemůžeš, myslím si, že bys to neriskl na školním parkovišti," řekla jsem.

"Myslíš? No, vlastně máš pravdu. Na škoním parkovišti bych tě nezabil. Ty si zasloužíš něco lepšího. Co říkáš na místní hřbitov? Nebo si vyber místo, kde bych tě měl zabít."

Slyšela jsem dobře? Vážně mi řekl, že si mám vybrat místo, kde chci zemřít? Tohle není možné, to se mi snad zdá. Takže on mi prokáže tu čest a nechá mě si vybrat místo mé smrti? On je šílený.

"Víš, už jsem si vybrala, kde chci zemřít."

"To je skvělé. A kde to tedy bude?"

"Leda tak ve snu!" zvýšila jsem hlas.

"Sorry, ale nejsem Freddy Krueger," řekl Stefan a zasmál se.

Zamračila jsem se. Jak si dovoluje dělat si ze mě srandu? Tenhle den opravdu nestojí za nic. Nejdřív zaspím, pak zjistím, že můj nový spolužák je upír a ještě ke všemu se mě ten upír snaží zabít, no prostě vážně skvělý den.

"Okamžitě mě nech na pokoji! A vůbec se ke mě nepřibližuj, slyšíš?!" zakřičela jsem a třesoucí rukou se mi podařilo strčit klíčky do dveří auta. Odemkla jsem.

Stefan mě silně chytil za zápěstí. Sykla jsem bolestí.

"Jestli cekneš, tak tě zabiju," zašeptal Stefan.

"Myslíš si, že by mi někdo věřil?"

"Hm, asi máš pravdu, nikdo by ti nevěřil, ale stejně, ani muk, nechci být vůbec spojovám s řečmi s tématem upíři a podobně."

"Dobře, slibuju, budu mlčet a teď už mě pust, bolí to."

Stefan mě okamžitě pustil. Začala jsem si mnout zápěstí, vážně to bolelo. Stefana jsem nespouštěla z očí, nechtěla jsem riskovat, že na mě skočí a zabije mě. Což je na školním parkovišti zcela nepravděpodobné, ale stejně. Stefan mě pohladil po tváři a pak zmizel jako pára nad hrncem.

Uf, to bylo příšerné setkání. Je možné, že mě teď teta vzbudí a řekne mi, že je čas vstávat? Je možné, že je tohle jenom sen? Ne, bohužel ne. Můj spolužák je upír a chce mě zabít. Tak tohle někomu říct, tak skončím na psychiatrii. No, možná je psychiatrie lepší než třída s upírem. Radši bych byla zavřená v polstrované místnosti, než kdybych ležela vysátá někde pod mostem. Ale to bych nemohla tetě a Jeremymu udělat. Třeba, když se Stefana nebudu všímat, tak mi dá pokoj. Kéž by mi ho dal. Ale můžu doufat? Nechá mě na pokoji i když znám jeho strašné tajemství? Myslím si, že ne, sakra.

Stejně tomu nemůžu stále uvěřit. Už několik let se zajímám o upíry a teď tu konečně jednoho mám. Ve skrytu duše jsem doufala, že existují a že se s nimi někdy setkám, ale nikdy mě nenapadlo, že jednoho upíra budu mít ve třídě a navíc, že si ho znepřátelím. Můj sen o setkání s krásným upírem se stal realitou, ale úplně jinou realitou, než jsem si představovala. Panebože, jak já chci domů. Zalezu pod peřinu a už vůbec nevylezu.

Nastoupila jsem do auta a rozjela jsem se domů.

Elena and Vampires 3. kapitola

18. července 2010 v 20:06 | m@jusk@
To není možné, ten prsten, co má Stefan nosí upíři, aby je chránil před slunečním svitem. Jak to vím? Protože upíři jsou takový můj malý koníček. Čtu různé knížky o upírech na internetu hledám důkazy jejich existence. Upíři mě fascinují, to jak nestárnou, to, jak jsou krásní. Na jedné internetrové stránce jsem narazila na obrázek toho prstenu, co má Stefan. Je snad Stefan upír, nebo ani neví, k čemu ten prsten slouží a má ho jen tak? Musím to zjistit. Musím zjistit, jestli je můj nový spolužák upír. Po zbytek hodiny jsem se snažila poslouchat učitele, ale stejně jsem po očku koukala na Stefana. Co jsem nečekala bylo to, že Stefan na mě kouká taky a ten jeho pohled nebyl vůbec přátelský, stále se na mě mračil. To mě přesvědčovalo o tom, že je Stefan upír a bojí se, že jsem ho odhalila. Můj bože, můj nový spolužak je upír a ví, že jsem ho odhalila a teď mě bude chtít zabít, sakra.

Hodina skončila. Přiběhla ke mě Bonnie.

"Ten novej kluk, ten Stefan je fakt pěknej viď?"

"Hm, docela ujde." To bylo slabé slovo, Stefan byl opravdu překrásný, ale možná, že je to upír.

"Šílíš, je božskej, ty jeho svaly a ten jeho zadek, je to prostě nádhera."

To je celá Bonnie, blázen do kluků. Stefan prošel kolem nás a tázavě se na mě podíval. Bonnie to hned zaregistrovala.

"Viděla si ho, on se na tebe podíval."

Bohužel se na mě podíval z jiného důvodu než Bonnie myslí. On se mnou nechce chodit, on mě chce zabít.
Všechny přestávky mi Bonnie vyprávěla jenom o Stefanovi. Bonniino vyprávění o Stefanovi nemělo konce. Už jsem byla ráda že škola skončila. Před Bonnie jsem utekla na parkovište. Šla jsem k mému autu. Hledala jsem v tašce klíčky, když jsme je našla vzhlédla jsem a uviděla jsem Stefana, jak je opřený o kapotu mého auta. Přišla jsem k autu.

"Ahoj," pozdravil mě Stefan.

"Ahoj," řekla jsem tiše.

"Co víš o mém prstenu?" zeptal se mě .

"O tvém prstenu? Nic, jenom, se mi líbil ten kámen a nemohla jsem si vzpomenou, jak se jmenuje, ale pak jsem si vzpoměla." Snad mi tohle Stefan uvěří.

"Nejsi moc dobrá lhářka Eleno." Takže mi to neuvěřil.

"Ale já nelžu."

"Eleno, Eleno, víš, že lhaní je špatné." Ale zabíjení lidí je taky špatné, pomyslela jsem si.

"Co po mě chceš Stefane?" Trošku jsem zvýšila hlas.

"Co po tobě chci? Hm, já vlastně ani nevím, nevíš náhodou ty co bych po tobě mohl chtít?"

Napadlo mě pár věcí, chce po mě moji krev, nebo mě chce zabít.

Stefan mě hypnotizoval. Stále se mi díval do očí a čekal na mou odpověď.

"Ne, nevím, co bys po mě mohl chtít."

Stefan se pomalu ke mě přibližoval. Já jsem začala couvat.

"Neboj se Eleno," promluvil vlídným tónem.

Já jsem se ale bála a pořád tu byla naděje, přece by mě před tolika lidmi nezabil. Stefan byl asi pět kroků přede mnou, ael najednou se ocitl za mnou. Otočila jsem se a podívala jsem se na Stefana.

"Jak... jak si to udělal?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"To víš, my upíři jsme rychlí."

Najednou Stefan sklonil hlavu a začal ji přibližovat k mému krku. Nemohla jsem se vůbec pohnou, jenom jsem tam stála a čekala na to co mi udělá. Stefan udělal něco nečekaného,políbil mě na krk.

Elena and Vampires 2 . kapitola

6. dubna 2010 v 14:37 | m@jusk@
U školy už bylo hodně aut, zaparkovala jsem na jednom z mála volných míst. Vystoupila jsem z auta a zamkla ho, najednou mě někdo objal.
" Ahój Eleno, tak jak ses měla? " Byla to Bonnie.
"Ahoj Bonnie, měla jsem se dobře a ty? "
"No, měla jsem se taky dobře, tak co Francie povídej."
O prázdninách nás teta vzala na měsíc do Francie, bylo tam strašně krásně, ale tady mám domov, přátelé a vzapomínky.
"No, Frncie byla nádherná, ale řeknu ti to takhle, tady je mi líp."
"Oh Eleno, tak strašně jsi mi chyběla."
"Ty mě taky Bonnie."
"Jakto, že jsi přišla tak pozdě, myslela jsem, že si v tý Francii zůstala."
"No víš, zapali jsme, na tetu je toho moc."
"Jo, chápu."
"Pojď už půjdeme do školy."
Vešli jsme do školy, na chodbě bylo pár studentů, asi si už všichni zabírali lavice. Já jsem vždycky seděla ve třetí lavici prostřed, ale když jsem vešla do třídy, na mém místě seděl Matt, můj bývalý kluk. Rozešli jsme se před prázdninami, měla jsem Matta ráda, ale prostě jen jako kamaráda. Nechtěla jsem mu ubližovat, ale Matt doufá, že si ten rozchod ještě rozmyslím. Ihned, jak mě spatřil se usmál a vstal.
 "Ahoj, držím ti místo."
"Ahoj Matte, jsi moc hodnej, díky."
Sedla jsem si, Matt si sednul do úplně zadní lavice v prostřední řadě a Bonnie si sedla za mě. Zazvonilo a do třídy vešel pan učitel Tanner a ještě nějaký kluk, krásný kluk. Nebyl sice moc vysoký, ale měl svalnatou postavu. Jeho obličej byl nádherný, měl širokou bradu a krásně řezané rysy. Měl krátce zastřižené hnědé vlasy, na sobě měl šedé kalhoty, bílé tričko a černou koženou bundu, vypadyl jako model od Armaniho.
" Třído, dovolte mi, abych vás uvítal v novém školním roce a pro začátek bych vám chtěl představit vašeho nového spolužáka. Tohle je Stefan Salvatore. Stefane, prosím najdi si volné místo a posaď se."
Jediné volné místo bylo přes uličku vedle mě. Sedl si tam a já ho si ho mohla detailně prohlédnout. Byl docela bledý, jeho oči měly pronikavou světle zelenou barvu. Na jeho pravé ruce jsem si všimla zvláštního prstenu. Určitě už jsem  ten prsten někde viděla. Zatím co učitel mluvil, já jsem přemýšlela o tom prstenu, ten kámen na ně byl zajímavý, vím, že znám název, ale nemůžu si vzpomenout. Už jsem na to přišla.
"Lapis lazuli," vykřikla jsem.
"Říkala jste něco slečno Gilbertová?"
"Ne pane Tannere."
Vydechla jsem, to bylo o fous. Podívala jsem se na Stefana, ten se na mě nechápavě podíval a pak se zamračil.

Elena and Vampires 1. kapitola

6. dubna 2010 v 14:37 | m@jusk@
Dnešní ráno nestojí za nic, nejen že jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy a  když jsem se podívala na budík, ještě ke všemu jsem zjistlia, že jsem zaspala, hned první školní den, no bezva. Chystala jsem se vstát z postele a v tu ránu vběhla do pokoje teta Jenna.
"Zaspali jsme! Eleno, vstávej, honem."
"Už jsem vzhůru teto."
"Co? Jo,to je dobře,hoď sebou, honem rychle, vůbec nevím, jak se to mohlo stát, to je asi tím časovým přesunem z Francie."
"To nic teto, neboj to stihnem, máme ještě půl hodiny."
Teta jenom kývla a odešla. Zvedla jsem se z postele a zamířila do koupelny, kupodivu byla prázdná, Jeremy nikde. Pak jsem uslyšela tetu, jak křičí v jeho pokoji, aby už vstával. Teta to s náma nemá jednoduchý. Když se nám před půl rokem zabili rodiče při autonehodě, tak se teta vrátila zpátky do Mystic Falls a začala se o nás starat, ale jak už jsem řekla, nemá to jednoduché, nikdo z nás to nemá jednoduché. Jerremy nese smrt našich rodičů velmi těžce, většinu dne je zavřený v pokoji a snikým nekomunikuje, věršinou je na počítači, nebo si kreslí. Já se snažím chovat normálně a moc na to, co se stalo naším rodičům nemyslet. Jak říká teta Jenna: "Život jde dál, i když v něm někdo chybí." Teta mi pomáhá všechno překonat a taky moje nejlepší kámoška Bonnie, ale když mi je opravdu hrozně ouvej, mám ještě prášky proti úzkosti, které mi předespal doktor. Stála jsem v koupelně před zrcadlem, učesala jsem si svédlouhé hnědé vlasy a stáhla je do culíku, vyčistila jsem si zuby, opláchla si obličej a nakonec jsem si z lekárny vzala prašek na bolest hlavy, jo, dneska je opravdu dobrej den.
"Eleno miláčku, už jdeš?"
"Jo teto, už ju."
Stejně tetu Jennu obdivuju, obdivuju to, jak nás drží nad vodou a nedá na sobě nic znát, i když ji smrt milované sestry a švagra trápí. A ještě ke všemu se musí starat o sedmnáctiletou holku a patnáctiletýho puberťáka. Vyšla jsem z koupelny a srazila jsem se s Jerremym.
"Ahoj," pozdravila jsem ho.
"Čau," řekl na půl pusy.
Od smrti našich rodičů se náš sourozenecký vztah s Jerremym změnil. Vždycky jsme byli ségra a brácha do nepohody, svěřovali jsme se se vším a pořád jsme se smáli, ale teď spolu sotva promluvíme. Jerremy mi pořád říká, že je mi vlastně jedno, že rodiče umřeli, že se chovám, jakoby se nic nestalo, ale Jerremy to nechápe. Truchlila jsem a to dlouho, ale rodiče mi to zpátky nepřineslo a navíc, mám dojem, že by rodiče nechtěli, aby jsme se trápili. Šla jsem do pokoje, sedla jsem si k toaletnímu stolku se zrcadlem a nanesla jsem si na tvář trošku make-upu a na rty jsem si nanesla bezbarvý lesk.Oblékla jsem si červené tričko a černé rifle, ještě že jsem si připravila oblečení už včera večer, protože kbybych si ho měla vybírat dnes ráno, tak bych to opravdu do té školy nestihla.Šla jsem dolů do kuchyně, teta připravovala snídani.
"Teto, já snídat nebudu, nestihla bych to, už radši pojedu."
"Ale Eleno, to bys stihla a navíc, snídat se musí."
"Něco si koupím ve škole, pa."
"Tak ahoj a žádný vylomeniny."
Usmála jsem se, já a vylomeniny, cože? Z botníku v předsíni jsem si vzala červené baleríny a vydala se ven ke svému autu. Jerremy se mnou do školy nejezdí, prý je škola kousek a rád se projede na kole,  jo,  chci vidět jak pojede do školy na kole v zimě, ale stejně si myslím, že se mnou Jeremy nechce jet autě, protože by to skončilo hádkou. Nasedla jsem do auta a vydala se směr škola.
 
 

Reklama