Otrokyně krále Temnoty 7. kapitola

25. července 2012 v 18:09 | m@jusk@ |  Otrokyně krále Temnoty
Snad vás všechny poteším. Světe div se, přidala jsem další kapitolku OTrokyně! Inspirace se zase vrátila a doufám, že na dlouhou dobu. Kapitolka vypráví o tom, jak se král vrátil z lovu a přiblíží Marion význam věštby.




Král se vrátil za několik hodin. Jeho lov se zřejmě vydařil, protože jeho výprava přivezla několik bažantů a dokonce i jednu srnu. Když mě Crista požádala, abych jí pomohla bažanty oškubat, tak jsem málem omdlela. Bažanty k jídlu miluji, ale škubat jejich krásné peří vážně nechci, to raději opravdu přenechám jenom jí.

Crista se mému chování jenom zasmála.

"No ano, princezna v tobě se nezapře. Tak už běž, král je zpátky a určitě bude potřebovat svoji otrokyni."

S radostí jsem vyběhla z kuchyně a vydala se hledat krále, asi bude ve stájích. Přešla jsem nádvoří a vběhla do stájí. Málem jsem srazila podkoního Torstena na zem.

"Promiň!" vyhrkla jsem rychle.

"To nic, jsem v pořádku. Jestli hledáš krále, tak je úplně vzadu u Besila," oznámil mi a šel uložit královské sedlo.

"Díky."

Šla jsem do zadní části stájí. Král stál u svého krásného černého hřebce a hřebelcoval ho. Zajímavé, myslela jsem, že tuhle práci vždy panovník nechává sloužícím. Sice je také pravda, že jsem se o Alred také starala sama, ale od krále bych takové chování nečekala. Přece se říká, že ten kdo má rád zvířata, tak má rád i lidi, a u krále jsem o téhle vlastnosti mnohdy pochybovala.

"Tak jak ti to šlo v kuchyni?" zeptal se král a já leknutím nadskočila, keho hluboký hlas mě vylekal.

"Docela dobře," šeptla jsem a ani jsem moc nelhala.

"Předpokládám, že jsi z Cristy vytáhla něco o té věštbě, že ty jedna zvědavá otrokyně?" zeptal se král lehce podrážděně.

Buď má král nějaké zvláštní schopnosti a umí předvídat, to co se stane, nebo ví, o všem co se v jeho království už stalo, nebo mě má dobře odhadnutou, i když, já se svojí zvědavostí nikdy netajila.

"Předpokládáte dobře, můj pane." Neoslovila jsem ho v tuhle chvíli, můj pane jenom proto, že jsi to přál, ale chtěla jsem ho svým způsobem uklidnit, protože se mi podrážděný tón jeho hlasu moc nelíbil, vlastně se mi nelíbil vůbec.

"To jsem si mohl myslet. Řekla jsi mi, že mi budeš sloužit a ne, že budeš vyzvídat od lidí v mém království. Přišla jsi žebrat o svou půdu, nebo jsi chtěla získat informace o mém království? Přišla jsi dělat zvěda?"

Tak to přece vůbec není! Jsem jenom zvědavá. Otec mi říkal, že se mi ta moje zvědavost jednou šíleně vymstí.

"Ale můj pane…" pokoušela jsem se něco namítnout na mou obranu.

"Nech si to, můj pane! Odpověz mi! Jsi zvěd nebo ne?" Jeho hlas mi teď zněl jako syčení podrážděného hada, který se chystá zaútočit a vpravit do mého těla jeho smrtelný jed.

"Nejsem, věřte mi, jsem jenom zvědavá. Chtěla jsem vědět jaká ta věštba je. O čem je. Také jsem chtěla vědět, jak do ní zapadá moje klisna a váš hřebec, nic víc."

"A dozvěděla ses to?"

"Ne, ta věštba ve mně vyvolala více otázek než předtím," přiznala jsem.

Král se široce usmál. "Tak nejsi tak chytrá, jak jsem si myslel. Já na to přišel hned, jak jsem tu věštbu poprvé slyšel."

Přešla jsem tu urážku, kterou na mou adresu král řekl, a zeptala jsem se: "Tak o čem ta věštba je?"

"No, vypadá to, že jsi možná mým osudem," řekl král tiše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dollxynka Dollxynka | 11. prosince 2012 v 21:56 | Reagovat

Jsem nadšená po dlouhé době jsem k tobě zaskočila na návštěvu a vidím tu nový dílek :)  no já jsem maximálně natěšená na další dílek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama