Srpen 2010


Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 9. kapitola

23. srpna 2010 v 13:30 | m@jusk@ |  Selena- dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne
Godrik? Co ten tady dělá?

"Co tady chceš?!" vyjela jsem na Godrika.

"No co by, přijel jsem s Lucianem. Zapomínáš, že se dneska oznamuje vaše zasnoubení a upíři nemůžou na světlo, takže se příprav na oslavu ujali vlkodlaci. Přivezli jsme nějaký krepáky a balónky a taky nějaký jídlo, aby vlkodlaci nemuseli pít krev, nechutná nám."

Přivezli krepák a balónky? Cože? Godrik nakupoval výzdobu? No to tedy bude vypadat. Ale je dobře, že se o to postarají vlkodlaci. Godrik má pravdu, upíři nemůžou na světlo a mě se to zařizovat nechce, dneska jsem toho zažila až až a potřebuju oddech.

Podívala jsem se na Eriku. Ta zírala na Godrika s otevřenou pusou. Snad se nám nezakoukala. Přeju ji to, jen ať si někoho najde, ale Godrika? Toho idiota?

Godrik zíral na Eriku se stejným výrazem jako ona na něho. Pokusila jsem se přečíst Godrikovy myšlenky, ael když jsem v jeho hlavě spatřila nahou Eriku na posteli, tak jsem dál v jeho čtení myšlenek nepokračovala, fuj.

"Eh, pardón, mě bych vás představit. Eriku, tohle je Godrik. Godriku, tohle je Erika."

"Těší mě," řekl Godrik. Vzal Eriku za ruku a na hřbet ji políbil.

"Mě taky." Kdyby se upíři mohli červenat, tak by se teď Erika červenala.

"Víš co nevěsto a krásná dámo, běžte si sednout, já ty kafe udělam," řekl Godrik.

Dívím se, že je najednou tak ochotný, urřitě má něco za lubem, ale je v domě plném upírů, co by mohl udělat?

"Fajn, Eriko, jdeme."

Chytla jsem Eriku za ruku a vedla jsem ji do jídelny.

"Ten je úžasnej. Hele neni to ten Gorik, o kterém si mi vyprávěla?"

"Jo, ten."

"Ale mě tak strašnej, jako z tvého vyrávění nepřipadá. Je tak nádhernej, nejradši bych ho hned..."

"Eriko! Ušetři mě toho prosím." Uf, ještě že jsem to Eriku přerušila.

"No promiň. Myslíš si, že se mu taky líbim?"

"Jo, líbíš, přečetla jsem mu myšlenky."

"Vážně? A co si o mě myslel?"

"To nechtěj vědět."

Došli jsem do jídelny. Lucian seděl u stolu po levici mého otce. Když mě uviděl, tak vstal.

"Seleno."

Přišla jsem k němu blíž. A Luciam mě objal.

"Luciane, jsem ráda, že jste tu a pomáháte s přípravami."

Lucian mě konečně pustil.

"Ale to je moje povinost. Žení se mi syn, musím pomáhat."

"Jo, asi jo. Tohle je Erika. Eriko, tohle je Lucian."

Ukázala jsem na Eriku, která stála za mnou. Lucian s Erikou si podali ruce.

"Ráda vás poznávám pane," řekl Erika.

"Potěšení je na mé straně," odvětil Lucian.

"Kde máš Godrika, doufám, že jsi ho nezakousla." řekl Michael.

"Ne vaří kafe, ale příjde mi to divný, je vždycky takhle ochotný?"

"Ne," řekl Michael s Lucianem naráz.

Zasmála jsem se a posadila jsem se vedle Michaela a Erika si sedla vedle mě. Za malou chvilku přišel Godrik. V ruce měl tác a na tácu byl čtyři šálky s kávou, cukřenka, mléko a sušenky. Godrik je skvělá hospodyňka. Godrik ná všechny obešel a dal všem vlkodlaků a mě šálem s kávou, Erika a otec měli smůlu. Godrik si svoji práci odbyl a pak se posadil vedle Luciana, přímo naproti mě. Začala jsem míchat kávu a hodila jsem si do ní kostku cukru a nalila jsem si do ní mléko. Godrik mě pozoroval. Sakra, co se děje, určitě něco chystá. Zamračila jsem se a upila jsem kávu. Vyprskla jsem. Sakra, to káva byla slaná, ten parchant. Godrik dostal zachvát smíchu.

"Ty hajzle!"

Vylezla jsem na stůl a skočila jsem na Gorika.

Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 8. kapitola

23. srpna 2010 v 13:22 | m@jusk@ |  Selena- dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne
Přijeli jsme ke vchodu našeho domu. Ze zadního sedadla jsem si vzala šaty.
"Nemyslíš, že by sis měla ten prstýnek nasadit?" zeptal se mě Michael a ukázal na taštičku s prstýnky.

"Já nevím, myslela jsem, že když se dnes večer bude oznamovat naše zasnoubení, tak že mi ho nasadíš až tam."

"Jo, to zní rozumně."

"Tohle by sis měl nechat u sebe," řekla jsem a podávala jsem Michaelovi krabičku se snubními prstýnky.

"Dobře, ale ten zásnubní si necháš u sebe ty." Michael si ode mě krabičku vzal.

"Fajn, tak pojď jdeme dovnitř."

Vystoupila jsem z auta a šla jsem do domu. Michael se držel za mnou. V domě bylo rozsvíceno několik lamp, protože jinak by tu nebylo vidět na krok. Světlo nepropustné žaluzie jsou opravdu učinné.

Přišel nás přivítat náš otec.

"Zdravím vás, tak co? Máte všechno, co jste potřebovali?" zeptal se otec.

"Ano otče. Prosím, mohl by jsi Michaela odvést do jídelny? Musím si do pokoje odnést šaty."
"Ale jistě, pojď za mnou, synu."

Synu? Můj otec řekl Michaelovi synu. Otec s Michaelem odešli a já jsem se vydala do svého pokoje. Na chodbě mě odchytila Erika.

"Tak co? Prosím, ukaž mi ty šaty, prosím."

"Pojď."

Zatáhla jsem Eriku do pokoje. Šaty jsem pověsila na skříň a rozepla jse vak, ve kterém byly zabalené. Erika vykulila oči.

"Ty jsou krásné, Sel!" vykřikla.

"Jo, já vím."

"Budeš vážně krásná nevěsta. No a co Michael, spřátelili jste se trochu?"

"Jo, spřátelili. Málem jsme si to rozdali ve zkušební kabince."


Erika se začala smát, ale když se na mě podívala a zjistila, že to myslím vážně, tak jí zamrzl úsměv na rtech.

"Počkej, to jako opravdu?" zeptala se Erika.

"Jo, opravdu."

"Tý jo, tak to je..." Erika zřejmě nenašla slov.

"Ještě ti něco ukážu."

Vynadala jsem z taštičky krabičku s prstýnkem a otevřela jsem ji.

"To... to je nádhera," řekla Erika a vzala si ode mě krabičku. Se zájmem se na prsten dívala. Viděla jsem, že chce prsten z krabičky vytáhnout.

"Pozor je to... " Chtěla jsem ji upozornit, ale bylo pozdě, Erika se o prsten popálila.

"... stříbro," dořekla jsem.

Erika měla na prtech popáleniny, ale už se pomalu začaly hojit.

"Na, radši si to vezmi." Erika mi podala krabičku.

"Promiň, Eriko, měla jsem ti to říct dřív."

"Nic se nestalo," řekla Erika a usmála.

"To jsem ráda."

"Víš, Sel, taky bych se ráda vdávala, ale nemám za koho, Craven si mě vůbec nevšímá a ostatní upíři se do ženění neženou. To víš no, nechtějí celou věčnou trávit s jednou ženou."

"Ale no tak, Eriko, já bych se taky nevdávala, kdybych nemusela. Buď ráda, že jsi svobodná a nemusíš po nějakém upírském manželovi uklízet sáčky od krve."

"Jo, tak to je pravda."

"Pojď, půjdeme dolů. Michael na mě čeká."

Šli jsme do jídelny. Michael s mým otce diskutoval. Odkašlala jsem si, aby mě zaregistrovali.

"Seleno, kde jsi tak dlouho?" zeptal se mě otec.

"Promiň, otče, ale musela jsem se pochlubit Erice. Asi ne neznáte co? Michaeli, tohle je Erika. Eriko, tohle je Michael."

Michael a Erika si podali ruce.

"Těší mě," řekl Michael.

"Mě také," odvětila Erika.

"Tak jste se seznámili. Takže Michaeli, dáš si něco k jídlu, nebo k pití? Nebo chceš přece jenom to kafe?"

"Kafe bych si docela dal."

"Dobře. Eriko, jdeš se mnou do kuchyně?"

"Jasně."

Zamířila jsem do kuchyně s Erikou v závěsu. Postavila jsem vodu na kávu a vzala jsem si sušenku.

"Čau, holky, prosím, ještě dvě kafe navíc," řekl někdo.

Podívala jsem se ke dveřím a spatřila jsem Godrika.