Březen 2010

Řekl jsi mi

23. března 2010 v 12:57 | m@jusk@ |  BÁSNIČKY
Ostrá slova odmítnuté ženy.


Věty,které nelze vzíti zpět

23. března 2010 v 12:56 | m@jusk@ |  BÁSNIČKY
Někdy je konec vztahu nevratný.


Toužím po světě...

23. března 2010 v 12:55 | m@jusk@ |  BÁSNIČKY
Po takovém světě touží snad každý...


Selena-dcera králu upírů a žena vlkodlaka?To tedy ne- 2.kapitola

16. března 2010 v 10:55 | m@jusk@ |  Selena- dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne
Vyjednávání netrvalo dlouho, asi půl hodiny. Byla jsem za to vděčná, ještě pět minut a asi bych Godrikovi utrhla hlavu, ty jeho oplzlé pohledy byly příšerné.Otec s Lucianem k nám přicházeli a usmívali se, takže to dopadlo dobře. Všichni jsme vstali a čekali, co nám oznámí.
"Určitě čekáte na to, jak jsme se dohodli, takže jsme se s Lucianem usnesli, že je na čase válku ukončit a aby se náš mír utvrdil, rozhodli jsme, že se naše rody spojí, budeme jedna rodina a proto moje krásná dcera Selena pojme za chotě Lucianova syna Michaela."
Mně a Michaelovi spadla čelist a Godrik dostal záchvat smíchu.
"Otče, to nemyslíš vážně?!"
"Ano myslím Seleno, chceš přece, aby válka skončila, tak si musíš vzít Michaela. Zítra se oznámí vaše zásnuby."
"Tak to v žádném případě, já si ho nevezmu a víš co otče, já nechci, aby válka skončila,jen ať pokračuje, mně to nevadí."
Utekla jsem do svého pokoje, popadla jsem z postele polštář a začala ho trhat na cucky. Nemůžu tomu uvěřit, proč mi to otec udělal, proč mě takhle zradil? Celý život vlkodlaky zabijím a teď si ho mám vzít, nebo s ním dokonce spát, tak to tedy ne! Někdo zaklepal na dveře.
"Seleno, tady Michael, můžu dál?"
"Hm, pojď." Sedla jsem si na postel.
"Co chceš ?!"
"Podívej, taky z toho nejsem nadšený, ale chci, aby válka skončila a jestli konec válka znamená svatbu s tebou, tak si tě vezmu. Vím, že tobě je jedno, jestli válka skončí, ale přece nemůžeš být tak sobecká, nemůžeš nechat umírat další upíry, nebo vlkodlaky, i když na vlkodlacích ti asi moc nezáleží. Já vím, že se ti lykani hnusí, že se ti já hnusím, ale vezmi si mně, ukonči to krveprolití, prosím uděláš to pro mně, vezmeš si mě?"
Michael mluvil pravdu, v jeho očích jsem viděla prosbu, ale také bolest. Chtěl válku ukončit, ať to stojí, co to stojí.
"Ano, vezmu si tě, ale jenom kvůli tomu, že nechci, aby umírali další upíři a taky nechci zklamat otce, doufám, že je ti to jasný."
"Jo, je mi to jasný a díky."
"Neděkuj mi o děkování od lykana nestojím."
"Fajn."
"Už radši běž."
"Půjdu, ale ty půjdeš se mnou."
"Ty mi nebudeš rozkazovat, já nikam nejdu."
"Seleno prosím."
"Dobře sakra, tak jdeme."
Vyšli jsem z mého pokoje a šli mlčky za mým otcem a Lucianem. Ihned, jak mě otec spařit, hodil po mně rozzlobený pohled.
"Jdu se omluvit za své chování, vaše rozhodnutí mě překvapilo, ale souhlasím s ním, vezmu si Michaela a chci, aby svatba byla co nejdříve."
Podíval jsem se na Michaela, který stál vedle mně, ten se na mně usmál.
"Díky," zašeptal.
"Nemáš zač a neděkuj mi, už jsem ti to jednou řekla," řekla jsem šeptem.
"Výborně," řekl otec a začal tleskat.
"Tak vidíš Viktore, přeci jenom budeme příbuzní," řekl Lucian.
"Ano, jsem rád, že se moje dcera umoudřila."
"Ale Viktore, představ si, že jsi na Selenině místě, zachoval by ses stejně."
"Ano, to asi ano."
Docela jsem koukala, Lucian se mě zastal, on mě chápal, jak vidím, všichni vlkodalci nejsou zas tak špatní, tedy někteří.
"Díky, že se mě zastáváte Luciane."
"Ale Seleno, všichni by jsme se chovali stejně, být na tvém místě."
"No nepůjdeme se najíst?" zeptal se otec.
Vlkodlaci se na něj nechápavě podívali. Začala jsem se smát, otec to pochopil.
"Nebojte, máme i jídlo, ne jenom krev."
Vlkodlakům se viditelně ulevilo. Šli jsme do naší velké jídelny.Uprostřed jídelny stál velký starožitný stůl. Na každém konci stolu byly honosné dřevěné židle potažené černým semišem.
Podél stolu na obou stranách bylo devět židlí, tedy celkem osmnáct,židle už nebyly tak honosné a byly potažené zeleným semišem. Otec si sedl do čela stolu na jednu z honosných židlí, Lucian si sedla po jeho pravici a já po jeho levici. Michael si sedla vedle mně a Godrik vedle Luciana.Za chvíli nám začali nasit na stůl. Otci přinesli velký skleněný pohár s krví a mám ostatním kuře ála bažant. Jelikož jsem poloupír, tak můžu jíst i normální jídlo, ale krev musím pít také, ale jen občas. Upíři mají vyvinutější smysly než lidé, tak si dokážu chuť jídla užívat. Poznám každou inkredienci pokrmu, nebo poznám, jak je víno staré, nebo z jakých je hroznů, je to opravdu úžasné. Jsem ráda, že jsem poloupír, protože kdybych byla upír, neznala bych tolik dobrého jídla a pití.

Selena- dcera králu upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne- 1. kapitola

15. března 2010 v 12:54 | m@jusk@ |  Selena- dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne
Ahojky, moje další povídka, čerpala jsem inspiraci z Underworldu. Je to o Seleně, dceři krále upírů Viktora, který teď momentálně řeší s králem vlkodlaků Lucianem uzavření miru.Líbí?



Válka zuří už po čtyři sta let,ale teď se má vše změnit.Nejvyšší z vlkodlaků Lucian a nejvyšší z upírů,můj otec Viktor, mají dnes v noci vyjednávat o míru.Jednou stranou bych byla ráda,kdyby válka skončila,ale druhou stranou ne.Já,poloupírka Selena,dcera nejvyššího upíra,jsem byla vycvičena k lovu lykanů.Lovení lykanů bylo mým posláním,mým smyslem života.Zabila jsem už desítky,ba stovky lykanů,ale jestli válka skončí,co bude mým nový poslaním,mým novým smyslem života? Na přemýšlení o mém novém smyslu života je ale ještě brzo,nikdo neví,jak dnešní vyjednávání dopadne.
Proč vlastně válka,která možná brzy skončí začala? To nikdo s přesností neví,ze starých záznamů upíří kroniky vyplývá,že válku začali vlkodlaci,protože nechtěli být upířími otroky,chtěli si být s upíry rovni.Ale to prostě nešlo,proč? Protože upíři jsou nanápadní,vždy se své oběti bezpečně zbaví a nepadne na ně podezření,dalo by se říct,že jsou upíři civilizovaní,nebo jsou aspoň civilizovanější než vlkodlaci,když se vlkodlaci promění jsou jako smyslu zbavení,trhají lidi na kusy a je jim jedno,kdo je uvidí,vlkodlaci jsou kruté a bezohledné bestie,nebo alespoň dříve bývali.Dnešní vlkodlaci jsou jiní,dokážou se ovládat a jejich proměnu už neřídí luna,dokáží se proměnit,kdy chtějí.
Nedá se říct,že válka začala jenom díky vlkodlakům,i my,upíři,jsme na tom taky měli podíl,možná jsme se k těm lykanům neměli chovat tak špatně,i zrůda má svá práva.Ale nemá cenu se zabývat minulostí,teď je tu přítomnost a čtyři sta let trvající válka mezi upíry a lykany dnes možná konečně skončí,ale za jakých podmínek?
Stála jsem u okna ve své pokoji a čekla,kdy se na příjezdové cestě objeví auto.Najednou do mého pokoje vrazila Erika a v rukou měla dlouhé fialové šaty.
"Tohle si oblékni,budou ti slušet."
Erika položila šaty na postel.Nechápal jsem,proč se musíme pro ty vlkodlaky tak strojit.Erika vypadala nádherně,měla na sobě dlouhé černé šaty bez ramínek,se zlatým vyšíváním,dlohé blond vlasy měla stáhnuté do culíku a světle modré oči měla obtáhlé černou tužkou.
"Ty si ty šaty nevezmeš,že ne?",zeptala se sklesle Erika.Ráda mi kupovala oblečení a organizovala šatník,vždy,když jsem si šaty od ní nevzala,tak byla zklamaná.
"Promiň Eriko,ale nechtěj to po mně."
"Chápu."
Erika ale nechala šaty položené na posteli,asi stále doufala,že si je obléknu a odešla.Koukala jsem na šaty,byly opravdu nádherné.Tmavě fialové šaty bez ramínek,byly poseté černými flitry,k jakékoli jiné přiležitosti bych si je s radostí,ale k téhle příležitosti ne.Uslyšela jsem zvuk motoru,podívala jsem se z okna a viděla jsem,jak na přijezdové cestě jede černá limuzína.Zamířila jsme ke stolku,vedle mé postele,sebrala jsem z něj pistoli se stříbrnými kulkami a vydala se přivítat hosty.Jestě naposled jsem pohlédla na ty krásné šaty a povdechla,pak jsem vyšla z pokoje.Na chodbě jsem se potkala s Erikou,ta se na mně podívala a zakroutila hlavou.Nevím proč,moje oblečení zas tak špatné nebylo,měla jsem na sobě filové tílko,černé kalhoty a černé lodičky na velmi vysokém podpatku,myslí si,že se Erice nelíbila ta pistole v mé ruce,ale vlkodlaci také určitě nepřišli neozbrojeni.Scházela jsem dolů ze schodů a uslyšela hlasy.
"Luciane."
"Viktore."
Sešla jsem dolů a viděla mého otce s Lucianem,jak si podávají ruce.Vedle Luciana stál jeho syn a nástupce Michael a jeho strážce Godrik.Po pravici mého otce stál Craven,který zdravil Michaela a Godrika kývnutím hlavou,oni kývli také.
"Seleno,tady jsi,pojď k nám." přikázal mi otec.
Přišla jsem k nim,ale mlčela jsem,všimla jsem si jak se na mě otec rozzuřeně kouká a tak jsem se přemohla a nastavila pravou ruku,Lucian mou ruku přijal.
"Vítám vás Luciane."
"Díky Seleno."
Můj otec se usmál.
"My s Lucianem půjdeme do trůního sálu a vy počkáte tady.Souhlasíš Luciane?"
"Ano,souhlasím."
Lucian s otcem odešli a Michael s Godrikem se posadili na černou koženou pohovku,Craven někam zmizel a já se posadila do křesla naproti Michaelovi a Godrikovi.Gordik se na mně oplzle smál,ani jsem se neobtěžovala číst mu myšlenky,obvykle myslel na to,jak mi usekává hlavu,nebo,jak si spolu užíváme v posteli,nechutné.Godrik má dlouhé blond vlasy,které má obvkle nagelované a sčesané dozadu a modré oči.Je hodně vysoký a docela svalnatý a obvykle chodí v černém,ani dnes nezklamal.Má na sobě černé kalhoty,šedé tričko a černou koženou bundu.Už mnohokrát jsem ho mohla zabít a on mohl zabít mně,ale nikdy jsme to neudělali,ne,že by jsme se zabít nechtěli,ale jsme rovnocenní soupeři a taky nás baví se kočkovat.
"Asi to pro tebe bylo těžký viď,podat mému otci ruku." ozval se Michael.
"Vlastně ani ne." odpověděla jsem a oba vlkodlaci se mé odpovědi zasmáli.
Michael vlastně není Lucianův syn,ale Lucian ho proměnil a prohlásil ho za svého syna a nástupce.Michael se války nikdy nezúčastňoval,vlastně jsem ho nikdy neviděla v jeho vlčí podobě,protože Michael válku neschvaloval.Michael má hnědé vlasy po ramena,zelené oči,je také vysoký a svalnatý,ale ne tak hodně,jako Godrik.Na sobě má tmavě modré tričko,které mu obepíná svaly,hnědou bundu a černé kalhoty.Opravdu mu to moc sluší,zkusila jsem mu přečíst myšlenky,neustále myslel na to,jak dnešní vyjednávání skončí,ano,to já taky.

Já,upíři a vlkodlaci-2.kapitola

8. března 2010 v 17:39 | m@jusk@ |  Já,upíři a vlkodlaci
"Proč ti vlkodlaci nevaděj a upíři jo?"
"To je na dlouho."
"Já mam čas."

Já,upíři a vlkodlaci

7. března 2010 v 13:38 | m@jusk@ |  Já,upíři a vlkodlaci
1. kapitola nové povídky